Blahovičník-Eukalyptus (Eucalyptus) je druh různorodých kvetoucích stromů, nebo keřů rodiny myrtovitých (Myrtaceae). Druhy těchto rostlin se nacházejí převážně v Austrálii, je zde kolem 700 známých druhů Eukalyptu. Většina pochází z Austrálie, velmi malé množství rostlin se nachází v přilehlých částech Nové Guineje a Indonésie nebo ostrovech Filipín. Druhy Eukalyptu se pěstují v celé oblasti tropů a subtropů, včetně Ameriky, Anglie, Afriky, Středomoří, Středního východu, Číny a indického subkontinentu. Eucalyptus je jedním ze tří podobných rodů rostlin, které se běžně označují jako "eucalypty", zbylé jsou Corymbia a Angophora. Mnoho jich je označováno také jako gumové stromy, protože se po naušení kůry vyznačují velkým množstvím mízy. Název eukalyptus pochází z řeckého: eukályptos, což znamená "dobře pokryta". Eukalypt má velmi hladkou, často hedvábně lesklou kůru, která může být bílá, krémová, šedá, zelená nebo měděná. Od globálního rozvoje přitahovaly Eucalypty pozornost výzkumných pracovníků a ekologů. Jednak jako rychlerostoucí zdroj dřeva, nebo třeba pro jeho olej, který lze použít jako čistidlo a funguje také jako přírodní insekticid (přípravek k hubení hmyzu). Eukalypty čerpají obrovské množství vody z půdy. V domovině eukalyptus vysazovali pro odvodnění močálů a tím snižovali riziko malárie. Dále jsou vysazovány jako větrolamy a při erozi půdy. Eukalypty mohou představovat keře i velmi vysoké stromy. Malé - do 10 metrů na výšku Středně velké - 10 až 30 metrů Vysoké - 30 - 60 metrů Velmi vysoké - více než 60 metrů Téměř všechny Eukalypty jsou listnaté stromy, jen některé tropické druhy ztrácejí svoje listy na konci období sucha. Stejně jako u ostatních členů rodiny Myrtovitých, listy Eukalyptu pokrývají olejové žlázy. Eukalypty hojně produkující oleje jsou tedy důležitou součástí rodu. Listy zralé rostliny Eukalyptu jsou obvykle kopinaté, řapíkaté, a voskově nebo leskle zelené. Ale existuje mnoho výjimek z tohoto vzoru (např. E. melanophloia, E. melanophloia, E. Setosa). Většina charakteristikých druhů Eukalyptu mají typické květy a plody (tobolky). Květy rostlin mají četný počet nápaditých bílých, krémových, žlutých, růžových nebo červených tyčinek. Jméno Eucalyptus, z řeckých slov eu-, dobře, a kaluptos, kryt, což znamená "dobře-krytý", popisuje čepici, kterou jsou tyčinky kryté. Tobolky jsou zhruba kuželového tvaru a mají na konci ventily, které otevírají k uvolnění semen. Vzhled kůry Eukalyptu se mění s věkem rostliny, délka vláken kůry, stupeň vrásčitosti, tloušťka, tvrdost a barva. Všechny vyspělé eukalypty přidávají každoroční vrstvu kůry, což přispívá k větší průměru kmene. U některých druhů, nejvzdálenější vrstva umírá a tvoří buď dlouhé pruhy (jako u sheathiana Eucalyptus), velké vločky (E. diversicolor, E. cosmophylla, E. cladocalyx). Povrch kůry může být matný (E. cosmophylla), lesklý nebo saténový. Existuje více než 700 druhů Eukalyptů. Některé z nich se liší od proudu rodu do té míry, že jsou geneticky zcela izolovány a mohou mít pouze několik relativně neměnných vlastností. Nejvíce však může být považována za náležející k velké nebo malé skupiny příbuzných druhů, které jsou často v geografickém kontaktu. Některé druhy jsou relativně geneticky pevné, zatímco jiné se zcela odchýlily od svých nejbližších příbuzných. Malý rod podobných stromů, Angophora, byl znám už od 18. století. V roce 1995 nové důkazy, a to především genetické, ukázaly, že některé druhy Eukalyptu byly vlastně více blízce příbuzné Angophora než ostatní eukalypty, byli odštípnuty do nového rodu Corymbia. Ačkoli jsou tedy rody rostlin odděleny, některé hybridy zůstanou označovány jako Eukalypty-Angophora, Corymbia a eukalyptus, jako "Eukalypty". Několik Eukalyptů patří mezi nejvyšší stromy na světě. Australský Mountain Ash, je nejvyšší ze všech kvetoucích rostlin (krytosemenných), měří 99,6 metrů. Nejvyšší výšky dosahuje u blahovičníků šest druhů: Eucalyptus obliqua, Eucalyptus delegatensis, Eucalyptus diversicolor, Eucalyptus nitens, Eucalyptus globulus a Eucalyptus viminalis, a to nad 80 m. Když pěstujete blahovičnk, tak byste měli dbát na tyto rady. Většina blahovičníků není příliš mrazuvzdorných, tolerují lehké mrazy kolem -3 ° C. Nejvytrvalejší je Eucalyptus pauciflora, který je schopen obstát chlad a mráz až o -20 ° C. Několik dalších druhů, zejména z náhorní plošiny a pohoří střední Tasmánie, jako Eucalyptus coccifera, Eucalyptus subcrenulata a Gunnii Eucalyptus, přinesly odolnou formu osiva, získané z těchto geneticky odolných kmenů. Eukalyptus Citonový stáší pokles teplot až na -5 ° C, přesto je lepší jej pěstovat v interiéru kvůli jeho aromatizujícím a desinfekčním vlastnostem